Zavolám ti.

Společně s „uvidíme se“ a „dám ti vědět“ je tohle výraz, na který v Bolívii narazíte asi tak často, jako v Česku „dem na jedno“. A stejně tak jako tahle známá česká lež neplatí ani ona slova Bolivijská. Což jak vidíte, jsem si uvědomila více jak po dvou měsících tady. A vlastně nebyl to ani tak můj postřeh, jako mé místní maminky, na některé mé plánované, ale neuskutečněné akce, která zareagovala způsobem, že mi dala přečíst pár anekdot z AFS příručky a pak mi k tomu vysvětlila, že místní jsou prostě takoví. Zcela nadšeně s tebou domlouvají to, či ono - a v dané chvíli to nadšení opravdu hrané není - ale pak se prostě neozvou a hotovo. Když sem se tedy ptala, co s tím, řekla mi jen – netlačit, nechat to být a zařídit se jinak, prostě na ničem moc nelpět, stejně jak to dělají oni. A je fakt, že přesně to sem poslední dobu dělala tak sem se víc zaměřila na četbu a studium jazyka a hudbu a běhání a tančení a filmy... Až se nakonec stalo očekávané a já v sobotu večer nevěděla, jestli půjdu s tou do divadla, nebo s tou na kafe. Nakonec sem zvládla obojí spolu s dalším krokem k poznání místní kultury J

Jen ještě dodám, aby bylo mé svědectví úplné, u rozhovoru byl i můj 29 letý brácha, který se přidal, že záleží na tom, jak moc ti na dané akci záleží. Pokud je to něco, co je pro tebe opravdu důležité, stojí za to opravdu se shánět a zavolat třeba i více lidem (byť oni řekli, že ti dají vědět), protože někdy prostě jen pro nadšení z jiné věci, zmizí staré nadšení za horami, což ale nic nemění na tom, že když se s tebou pak zase uvidí, nemůžeš vyvolat zase nadšení nové… Prostě sleduj a uč se, zde máš Carpe Diem živě!