Pokračování Velikonoc

Popravdě musím říct, že žádné nebylo. V sobotu ještě pokračoval masný půst a navečer se rodiče vydali opět na mši, v neděli se pak jedl velikonoční beránek, ovšem nikoli ono sladké těsto nýbrž křehké maso dříve běhající po loukách. Obecně je ovčí maso v Bolívií celkem častým jídlem (z mého pohledu, jinak řekněme tak jednou za dva týdny), i když to, jak se vaří v mé rodině, se jistě může zcela lišit od kterékoli jiné. Po obědě také každý dostal čokoládové vajíčko (my děti – ehm, v rozmezí 17 a 29 lety -  dvě) a večer se pak rodiče opět vydali na mši. V neděli však chodí každý týden, takže to už nic výjimečného nebylo.

Omlouvám se tedy těm, kterým jsem zkazila představu velkého katolického svátku v takto silně nábožensky založeném státu, ale opravdu jsem se pro větší objektivitu sdělení sháněla i jak to mají v rodinách ostatních a v některých už ani nedodržují páteční hostinu, v jiných pak nechodí na čtvrteční kostelní pouť.