čtvrtek 22. prosince 2011

Omluva Laredu Mis disculpas

Tento článek je určený pro pravidelné čtenáře, respektive osoby, které se tak nějak orientují v celém mém ročním pobytu tady, alespoň co se mé místní střední školy týče. Ta se jmenuje Laredo a rozhodně si omluvu zaslouží. Jistě všichni, co si tím prošli, znají ten pomaturitní pocit, kdy vám i ten nejprotivnější profesor začne připadat milý. Přesto si ale myslím, že v mém případě nejde jen o tohle. Musím totiž po těch měsících nenávidění a odsuzování této školy uznat také, že velký podíl na veškerém mém trápení měl můj uzavřený přístup. Vlastně už po zimních prázdninách (v červenci) se zmírňovala má zatrpklost a koncem října už se doslova měnila v lásku. A proč?

Este artículo se dirige a los lectores habituales, o bien a las personas que se ubican más o menos en mi estadía aquí, o por lo menos, de lo que había dicho sobre mi escuela. Su nombre es Colegio Eduardo Laredo y es más que cierto que merece mis disculpas. Obviamente, todos los que ya lo han vivido conocen el sentimiento después de acabar la escuela, cuando incluso el profesor más horrible les parece amable. Pero aún así creo que mi caso no trata sobre eso. Tengo que admitir que después de los meses que odiaba y condenaba esta escuela, una gran parte de mi sufrimiento la tuvo mi actitud bien cerrada. De hecho, mi amargadura ha ido disminuendo desde las vacaciones de invierno (en julio) y a finales de octubre ya se había transformado en amor. Porqué?
Při předávání maturitních vysvědčení, zpívající národní himnu

Sama to těžko budu vědět s určitostí. V každém případě hlavním krokem bylo mé pootočení pohledu na věc (s kterým mi pomohla nově příchozí Belgičanka a já tak mohla vidět, jaké je pro mé spolužáky příchod cizí Evropanky a zároveň taky cítit s ní). Podařilo se mi dojít k tomu, že proto, že je tak jiná, než škola, na kterou jsem zvyklá, není přeci špatná! A objevovala jsem v ní víc a víc krás, například to, že kdykoli se mi zachtělo, mohla jsem jakékoli odpoledne projít kolem a zůstat tam s přáteli až dlouho do večera. Její naprosto uvolněná atmosféra, co mě dříve tak štvala, mi nakonec ukázala také své pozitivní stránky. Rozhodně taky stojí za zmínku ten úžasný nápad spojit s obecným vzděláním také studium umění, co se v osobnostech, co ze školy vychází, dosti odráží. Ať pak se studiem umění pokračují nebo ne, ve všech z nich už je ta hudba, tanec či obojí navždy zakořeněno. Přijde mi naprosto úžasné, že kterákoli třída je schopná, bez jakýchkoli příprav zahrát a zazpívat jakoukoli píseň, co se jim párkrát pustí.

Es difícil saberlo con certeza. En todo caso, el primer paso consistió en cambiar mi punto de vista (con lo cual que me ayudó una belga que llegó a nuesta clase y yo pude ver así a la vez como es para mis compaňeros la llegada de una Europea extraňa y como ella experimenta aquello). Llegué a la conclusión que siendo la escuela tan diferente de lo a que yo estaba acostumbrada no tiene que decir que ésta está mal! Y empezé a descubrir más y más cosas bellas, como por ejemplo que cuando tenía ganas, podía pasar por ahí cualquiera tarde y quedarme con mis amigos hasta la noche. El ambiente tan relajado, que al principio me nojaba tanto, también mostró al final sus lados positivos. También hay que mencionar la increíble idea de unir la educación general con el arte, lo cual se refleja bien en los personajes que salen de la escuela. Sin importar si siguen la carrera artística o no, todos ya llevan la música, el baile o ambos enracinados en ellos. Me parece totalmente increíble que cada curso es capaz de tocar y cantar cualquiera canción que oyerán sin preparación ninguna.

Pokud chcete slyšet hymnu mé školy, klikněte na dolní odkaz, překlad jsem schopná přidat, ale pouze na vyžádání.

Si deseáis oír el hymno de mi instituto, siguen el link siguiente.

Žádné komentáře:

Okomentovat