Když jsem chtěla trochu samoty a přírody aneb fiestě se v Bolívii nevyhneš :))

Dnes (pátek 8.4.) jsem popravdě neměla moc chuť zúčastnit se další z oslav (nerozumím tomu, ale co jsem přijela, každý týden tu má někdo ze třídy narozeninovou párty) a jelikož můj mobil opět stávkoval, rozhodla jsem si splnit touhu, kterou mám, co jsem viděla první obrázky Cochy, a která se jen násobí každým pohledem z okna, cestou ze školy… A to vyrazit do kopců, do lesa, na vyhlídku, poznat zase další kouty tohoto města tisíce tváří… Tak jsem si připravila foťák, mp3, něco na psaní a co nejdřív jen to po obědě šlo, už jsem si to funěla do kopce. 

Slunko celkem pálilo a kopec nebyl zrovna nejmenší, tak jsem zrovna závratnou rychlostí nekráčela, ale měla jsem před sebou celé odpoledne a tak dobrou náladu!!

Když jsem konečně dorazila na místo, kde byl les a opravdové kopce na dosah ruky a zároveň pode mnou nádherný výhled na celou polovinu města, dopřála jsem si chvilku odpočinku a rozjímání. Usadila jsem se a při pohledu na letiště, na němž jsem před dvěma měsíci a kousek přistála, vyvolalo tok tisíce vzpomínek.

 Po chvíli úsměvné nostalgie, projelo však kolem několik aut, z nichž v jednom na mě nadšeně mávala jedna bývalá maturantka z mého gymplu, Barča, co byla s AFS na rok v Česku. Nedbala jsem tomu moc pozornosti a dál se věnovala psaní. Po chvíli se ale ohlídnu a kráčí směrem ke mně. Prý, že jim zrovna skončilo zkouškový a tak si se spolužákama z vejšky vyjeli na kopec trochu to oslavit.

Přizvala mě a už jsem byla součástí oslavy. Tyhle spontánní akce tady vážně miluju!! Kopce jsem nechala kopci, stejně mě upozorňovali, že není zrovna nejbezpečnější vyrážet tam sama (což jsem sice původně věděla patřičně se na to připravila pepřákem a obezřetností, ale občas věřím na osud a tak jsem si řekla, že bude přeci jen lepší vyrazit tam někdy s místními a tohle odpoledne si užít s těmito nově poznanými). Kolem páté musela pak Barča a většina ostatních domů, ale pozvala mě k sobě, tak jsme strávili celý večer povídáním o všemožných zážitcích mých odtud a jejích z Česka. Dostalo se dokonce i k poslouchání Nesem vám noviny, a když jsem pak večer už opravdu musela domů, vyrážela jsem zcela nadšená z tisíce nových zážitků a s pocitem, že je Chocha zase o něco víc taky mým městěm.