Na nedostatek kultury si tu nestěžuju :))

Před chvílí (čtvrtek 31.3., něco kolem 11 večer) jsem se vrátila z místního divadla. S Laurou a Caro jsme se byly podívat na vystoupení děcek ze školy, kteří tentokrát předvedli své umění baletní a výrazového tance. Byla jsem uchvácená. To jsou tu ty momenty, kdy se mi tu daří žít daným okamžikem. Možná je to taky společností těch dvou Evropanek, které právě pro tohle Bolívii tak milují a mě se to s nimi pak snadněji učí. Každopádně si přestávám myslet, že se na téhle škole nic nenaučí, co na tom, že neví, kdy byla francouzská revoluce, pro to, co předvedli dnes, se jim to dá snadno odpustit.

nemusíme být v divadle, abysme měli sklony k hraní, ale tentokrát opravdu v divadelním salónku jsme :)

Jediná fotka, co z toho dokonalého představení mám, tak pro vaši představu a mé uchování vzpomínky