Má první snídaně: pití API - teplá sladká ovocná, zázvorem a hřebíčkem kořeněná dřeň, k jídlu Pasteles - smažená kapsa plněná sýrem, zvykem je ji pocukrovat, což ať zní sebepodivněji je výborné! Dále nám objednali Tulumanas, taky smažená kapsa, naplněná vším možným (kuře, vejce, okurka, brambory), ale především mleté vepřové maso, tu si Bolivijci ochucijí něčím na způsob hořčice a čertovské omáčky. (celkem vše vyšlo v přepočtu asi na 30 Kč)
Fotky se mi sem nepodařilo dát, najdete na http://gringa.rajce.idnes.cz
Jen bych připsala, co této parádní snídani předcházelo. Sraz jsme měli v půl osmé, kde jsme tedy poprvé viděli (pořád mluvím v množném čísle, jel se mnou totiž ještě jeden Pražák Martin) ostatní studenty. Celkem je nás devět, z nich však jeden - švéd - je tady jako dobrovolník starat se o handicapované děti, pak jsou tu dvě japonky, které neumí ani anglicky, ani španělsky, takže i přes mou snahu bavit se s nimi, nepovedlo se, poté jedna thajka, s kterou jsem na pokoji a s jazyky na tom není o mnoho lépe, boužel její kultura jí moc nedovoluje nějak víc se prosazovat a tak se trošku obávám, že mnohdy moc neví, o co jde, ale já zas nevím, jak jí pomoct, pak jeden thajec, ten zase mluví anglicky výborně, ostatně stejně jako všichni ostatní, tedy Němec, Švýcar, Martin a poté všichni AFS dobrovolníci (dva Němci a chvílemi dvě Bolívijky) i AFS pracovníci - Bolívijec a Němec. Ráno jsme tedy počkali do osmi, u nachystané snídaně, kterou nám z pro nás neznámého důvodu zakázali jíst, pak jsme spolu s dobrovolníky a Bolívijcem - jména si pořád nedokážu zapamotovat - nasedali do taxíků a jeli jsme do nemocnice. Tam jsme strávili asi dvě hodiny, poměrně nekonečné, protože asi ještě unavení z cesty, vykulení ze všeho kolem, nikdo nebyl příliš mluvný a mě už taky docházela témata k hovoru. Provedli nám různá měření tlaku, vážení, rentgen?, odběr krve... vše prý kvůli vízu a pak, co se mě týče pořádně vyhládlá, vymrzlá, ale pořád pořádně nadšená, zapadli jsme do prvního...hm, jak to nazvat, fast foodu? který jsme potkali. Bylo tam teplo, útulno, hrála nějaká milá jihoamerická hudba, neuvěřitelně rychlá obsluha, výborný jídlo no a co mě dost pobavilo, když jsme pak chtěli vodu, poprosil náš Bolívijec jen o skleničky a pili jsme vodu, co jsme brali s sebou a vůbec nikdo se nad tím nepozastavoval. Pak jsme boužel i na můj návrh jít pěšky nasedali do taxíku a jeli zpět na hotel. Tam jsme měli do oběda volno, oběd - tentokrát opravdový fast food - hranolky, smažené kuřecí a kola - nás nikoho moc nenadchl, ale stejně jsme po místní snídani, ani moc hlad neměli. O půl třetí nás pak čekala první orientace, tedy hry a povídání na téma Co nás v následujícím roku čeká? Popravdě víc se mi líbil program, co pro nás připravili na podobné ori v Čechách, na druhou stranu, oni jsou Bolívijci opravdu otevřenější a živější, takže i z ne zrova nejlépe připraveného programu udělali hravě zábavný :). Po výborné pizze k večeři jsme měli zase volno, s tím že když jsem se ptala, kdy je ráno sraz, hodně se zasmáli a pak že slovo ráno v Bolívii moc nepoužívaj, leda tak "vrátili jsme se z párty brzo ráno" :D a že se tu sejdem ve čtyři a půjdem na prohlídku města. Když sem se pak potkala s Martinem, ptal se mě, jestli vím, že zítra ve tři se jde nakupovat. Ani jednoho nás to neudivilo, jsme přeci v Bolívii!!
Žádné komentáře:
Okomentovat