S od slunce spáleným nosem a v zimním kabátu, kráčím po deštivé ulici v La Paz. Tak bych asi popsala proměnlivost počasí tohoto kouzelného města. Nakonec sraz plánovaný na deset se uskutečnil až v jednu, na mou žádost tedy už ve dvě vyrážíme do města. Dnes nás čeká něco překvapivého – trhy. Nevím proč je v mém vyjadřování cítit ironie, vždyť jsem přeci ve svém vysněném státě! Věřím jen, že to brzy přejde. Chce jen čas si na všechno zvyknout a hlavně – pro mě ze všeho nejdůležitější – více se seznámit s více lidmi.
 |
| spousty šperků a různých amuletů jsou pro tuto část trhů typické |
Právě jsme se vrátili z trhů. Schválně nepíšu dalších,, protože ač to byly už čtvrté trhy, co jsem v La Paz viděla, byly zase odlišné. Tentokrát se mi s nakupováním vskutku těžko odolávalo. Především šperky, doplňky a oblečení, ale v Bolivijském stylu, jak si ho představuji – tedy hrající barvami, nádherné. Bohužel (nebo naštěstí) takhle ve skupině se mi těžko nakupuje a tak jsem se vrátila jen s pohledem, drobným dárečkem a kokovým koláčkem. Kromě trhů jsme totiž navštívili také muzeum koky, které bylo dost zajímavé, poučné a pro mě především velmi jazykově vzdělávací (s ostatními tu mluvím anglicky, průvodce sem si vzala ve francouzštině a všechny popisky jsem se snažila číst taktéž ve španělštině – čím dál více děkuji za její podobnost s francouzštinou!!). Opravdu, bylo zajímavé číst historii koky a to, jak velký význam pro Jižní Ameriku má a především v historii měla. Nejvíce mě asi zaujala poznámka, že když žvýkali koku, byli indiáni schopni pracovat bez jídla, vody a odpočinku 48 hodin v kuse!! Vůbec z doby Španělské coquisty (nedokážu si teď vybavit správný český výraz pro dobývání a vykořisťování Ameriky) tam byly dosti nehezké obrázky a komentáře. Ale zajímavé byly i popisy, jak koka funguje, jaké jsou její výhody a jaká má rizika. Přišlo mi vše velmi střídmě a přitom zajímavě popsané, zmínky o její důležitosti při magických obřadech, léčení, ale také třeba při svatbě či na dušičky, pokud jsem správně pochopila, šlo o kulturu (indiány) Aymara. Dopodrobna zde byla popsaná historie koky od jejího objevu a začátku užívání (2500 př.n.l.), přes jiné objevy ohledně pozitivních a negativních látek, které obsahuje, které vedly k jejímu zakazování a opětnému legalizování. Po prohlídce muzea jsme se vydali na cestu z pět, alespoň co se mě týče s těžkým srdcem, kolik nádhery z trhu opouštím aniž bych si ji nesla s sebou jinde, než v mysli.
Taky jsem slyšel že za usilovného žvýkání koky se dá fungovat bez odpočinku a bez dalších vstupů energie. Už se ale nepíše, co se stane potom. Logicky musí být organismus tak vycucnutý že už mu další koka nepomůže a bude trvat asi dost dlouho než se dá zas dohromady.
OdpovědětVymazatTa koka, teda její pěstování, je i dost politická. V 90. letech bylo její pěstování zakazováno a to hlavně v rámci boje proti drogám v USA. Americká vláda podporovala bolívijskou vládu aby zakázala nebo omezila pěstování koky a za to nabízela pomoc jako investice a zbraně. Vedlo to až k tomu, že bolívijská armáda pálila pole koky a bojovala proti Bolívijcům (Indiánům) kteří je bránili. Teda armáda vlastně bojovala (doslova, zbraněma) proti vlastním obyvatelům v zájmu amerických (US) narkomanů. Toto byl silný důvod, proč se Indiáni, kteří jsou většinou zemědělci, bouřili proti vládě a před volbami se sjednotili a (protože tvoří většinu obyvatel) zvolili Moralese, který byl původně taky pěstitel koky a jeden z nich. Ten přestal poslouchat Američany a povolil pěstování koky. To vedlo k zastavení americké pomoci a Morales musel hledat finance pro státní kasu jinde, jako znárodněním těžby plynu, ale to už je jiná story.
to jsem všechno četla, jen jsem si to neamatovala přesně, nemluvě o tom, že jsem tu nechtěla dělat přednášku o koce, už tak sem to zdálo dost dlouhé.
OdpovědětVymazat