úterý 1. února 2011

Další pokus o něco lépe poznat La Paz

Ráno zase podobné předchozím, jen jsem vstala o něco dřív a tak jsem před srazem s AFS (mezi desátou a jedenáctou) měla skoro hodinu. Na chvíli jsem si zapnula počítač a po přečtení pár zpráv z domova poprvé se mi doopravdy zastesklo a uvědomila jsem si, jak je tu vše jiné a ne jen ve smyslu krásné, ale taky cizí a pro mě tolik opuštěné. Nevím, jestli si právě přicházející Oskar (byla jsem v jídelně) všiml mých slz či ne, každopádně si přisedl a navrhl, že bysme před srazem mohli jít na chvíli do města. Jak jsem uvítala, že poprvé od tohoto pobytu převzal iniciativu boje s pasivitou také někdo jiný než já!! Zeptali jsme se ještě Němce a Martina a za chvíli už jsme v soustavě Česko-německé vyráželi na vzduch - teda pokud se tak ulicím plným výfuků z aut dá říkat. Bohužel jsme si nevybrali zrovna nejlepší směr (chtěli jsme jít zase někam, kde jsme ještě nebyli, což při tak krátkém časovém rozmezí, co jsme měli nebylo zrovna snadné), tak jsme došli do dosti šedivé čtvrti, kde nebylo nic než obchody se součástky aut. Opravdu, další pozoruhodná věc, co na La Paz pozoruji je fakt, že veškeré zboží je rozdělené jakoby do oddílů. I na všech těch trzích, byla ulička s umělými bankovkami, ulička se sádrovými postavičkami, ulička se sladkým... vůbec ne tak fikaně zpřeházené jak jsme zvyklí my Evropané.

ne zrovna nejpůvabnější čtvrť, ale také tvoří část La Paz

A tak jsme procházeli jednu ulici za druhou a nenacházeli ve výlohách než různé šroubky, matky, pneumatiky, součástky do motoru, řadící páky... co si jen račte vzpomenout. Párkrát jsem zmáčkla spoušť pro nadšence do aut, ale zrovna fotogenická čtvrť to není. Přesto jsem byla i s touto prohlídkou města spokojena, zaprvé chci přeci poznat La Paz, a to tudíž se vším všudy (no, dobře, úplně se vším ne, zkušenosti s přepadením či kapsářstvím se mile ráda vzdám, na druhou stranu si myslím, že to tu není vůbec tak nebezpečné jak se mi po první orientaci zdálo, je prostě jen třeba dbát jistých pravidel a být o něco opatrnější - což si ostatně myslím, že by mi občas neuškodilo ani v Brně). Zadruhé i tato procházka zahrnovala už ne tolik překvapující, přesto však stejně úchvatné, bohužel stále těžko vyfotitelné výhledy na La Paz obklopující hory a kopce. Myslím, že už proto Seňoru Mír nikdy nepřestanu milovat!

Žádné komentáře:

Okomentovat