pátek 18. února 2011

Mé první setkání s Bolivijskou stávkou

Možná to nebude už tak zábavné, jako kdybych to psala před pár dny, protože teď už tomu snad jakžtakž rozumím, ale rozhodně to za zmínku stojí.

Ve středu ráno jsem tedy zjistila, že škola není z důvodu, že veškerá doprava stávkuje. Samozřejmě se našlo spoustu taxíků, kteří z toho akorát těžili, takže pokud jste opravdu potřebovali někam dojet, nebyl problém. Jak jsem zjistila ve čtvrtek, původ stávky bylo zdražení dopravy, které vyvolalo u lidí ohlas ten, že vytvářeli blokády a auta rozbíjeli.  Takže protože se doprava zdražila, lidi se vzbouřili a reakce na toto vzbouření byla 24 hodinová stávka dopravy. Ve čtvrtek tedy škola byla, byť se nakonec ukázalo, že se stávka o den prodloužila, proto nám někdy kolem páté odpoledne řekli, že odpolední hodiny se ruší (i když já už měla za sebou balet a výrazový tanec). K této zprávě přidali, že škola není až do pondělka a to jak jsem se později od své rodiny a ve zprávách dozvěděla je proto, že hned po stávce dopravní navazuje stávka celopodniková. Všechny fabriky, továrny, školy… nevím, co ještě, protože třeba supermarket u domu otevřen byl (zase žemlovka:D)
když doprava stávkuje...


Co jsem ale ještě chtěla dodat, co mě dost pobavilo, jedna část zpráv, kdy se dělal rozhovor s policistou a slovo, které zaznělo nejčastěji, bylo klid - klidné, tato stávka je úplně klidná, bez problému. Ironické mi na tom přišlo pozadí tohoto rozhovoru, které představovalo rány, střelbu a křik… Tak nevím, když sem se na to s úsměvem zeptala Anny (předpokládala jsem, vycházejíc z mých předsudků o policistech, že šlo vážně o anekdotu), řekla mi, že opravdu jde o klidnou stávku, že tentokrát bylo rvaček opravdu jen málo. Tak jsem pak už jen sledovala a snažila se zjistit, na kterých místech se odehrávaly, jestli náhodou má středeční dopolední vycházka nebyla místy, kde se o něco později udála právě jedna z těchto „drobných rvaček“… A můžu vás uklidnit, většina problémů se objevuje právě v problémových (rozuměj chudinských) částí města, kam se já spíš stěží dostanu.

2 komentáře:

  1. Stávka v ráji?
    Barčo podle tvých zpráv je život v C. jedna velká pohoda, proto je stávka překvapením: kdo by tu stávkoval? Možná to nebyl jen takový místní folklór, dostalo se to i do světových médií. Jde v podstatě o to, že řidiči autobusů v Bolívii cítí, že mají nízké mzdy tak stávkovali za zvýšení. No a proti nim stávkovali ti chudší, kteří se bojí, že zvýšením ceny za dopravu (které musí nutně následovat, pokud bude stávka řidičů úspěšná) se omezí jejich mobilita. Pro ně jsou taxíky asi příliš drahé.
    Celé to souvisí se světovou potravinovou krizí - ceny potravin jdou už několik měsíců nahoru, i u nás, ale v Bolívii se prý ceny základních potravin zvýšily od začátku roku o 40% a cukr prý stojí dvojnásob. Vláda, která některé základní potraviny a snad i benzín dotuje, na to nemá dost peněz a musí dotace snižovat, čímž ceny rostou ještě rychleji. Nejvíc to pociťují samozřejmě ti nejchudší - kteří kupují základní dotované potraviny a kteří jezdí autobusy. A z této nespokojenosti vyrůstají stávky. Minulý týden prý v Oruro před projevem prezidenta odpálili dynamit - asi ne že by to byl pokus o atentát, ale určitě výraz nespokojenosti s růstem cen a neschopností prezidenta s tím něco dělat.
    Jestli chceš tak se poptej co si o tom myslí v tvojí rodině - zajímal by mě jejich názor.

    OdpovědětVymazat
  2. Tati, zapomínáš, že můj pohled na věc se může zcela lišit od pohledu kohokoli jiného, nemluvě o tom, v jaké já se pohybuju vrstvě obyvatel a v jaké stávkující - nikdo z mých spolužáků ani z jejich rodičů nestávkuje!! A k cukru - to je taková záhada pro mě, protože mi bylo řečeno, že tak je to v únoru a březnu každý rok. Prostě není cukr, tak se zdraží, každoroční zprávy o cukru..:P

    OdpovědětVymazat