středa 9. února 2011

Prostě spokojenost

Začínám si tu čím dál víc zvykat, čím dál víc mluvit, čím dál víc si rozumět s rodinou, znát čím dál víc lidí, mít čím dál víc aktivit -> začíná se mi tu čím dál víc líbit!!

Dnes jsem snídala své nejoblíbenější na světě – mango, a bagetu s avokádem (nový objev od mé rodiny, avokádo, které mi normálně vůbec nechutná, se rozmačká a posolí či pocukruje a pracuje se s ním, jako s máslem) a do školy jsme jeli s maminkou místním mikrobusem – truffi (nemá jízdní řád ani zastávky, jako každá místní městská doprava, jen lidé ví, kudy jezdí, tak chvíli počkají, mávnou, zaplatí v přepočtu něco málo přes tři koruny a jedou si, kam je truffi doveze – každý má jinou trasu, tu místní samozřejmě také znají). Ve škole mě hned ráno vyhledal Paul a dal mi své učebnice španělštiny (pochopitelně francouzské, o možnost víc udržet si tento skvělý jazyk v paměti co nejvíc to půjde), a také jsme si domluvili na čtvrtou sraz na kurz kytary J.

Kytaru mi donesl, ale jak se ukázalo, kurz je někdy jindy, tak mi ji jen předal, domluvili jsme se na zítra a on vyrazil za svou slečnou, já nadšená z hudebního nástroje našla si volnou třídu, a co mi má paměť umožnila, hrála jsem. Poté jsem vyhledala Ali a tak jsme jen vykládali, potkávali se s dalšími kamarádkami… Výlet pro boty na balet se bohužel neuskutečnil, protože holky měly tančení déle, než myslely a už nezbyl čas, protože za půl hodiny začínal můj tanec – folklorní. Začal sice až za tři čtvrtě, ale za to takřka celodenní čekání (který se vlastně ani čekáním nazvat nedá) to rozhodně stálo!! Není to nic snadného, ale je to tak zábavné, půvabné a hlavně – při tak úžasné hudbě!! Na začátku hodiny jsme se s Laurou ptaly lektorky, jak je to s kurzy salsy v Cochabambě, tak jsme zjistili, že jeden vede ona a je každou středu od osmi do devíti večer. Tak doufáme, že seženeme tanečníky (toho ze včerejška jsem dnes vůbec nepotkala, ale chodí s Laurou do třídy, tak se poptá) a vyrazíme!

Dosti unavená, avšak naprosto spokojená, vyrazila jsem už za tmy a lehkého letního deště domů. Tam jsem si ještě zopakovala pár baleťáckých cviků, dala si sprchu, dnes se nevečeřelo, tak mi jen maminka udělala výtečný jablečný koktejl a se ségrou jsme se svalily na gauč k jednomu filmu s Jennifer Aniston.

2 komentáře:

  1. Barčo a co nám napíšeš o tom folklórním tanci? Jak se jmenuje? Tančí se v párech?

    Učí se v Colegio Laredo něco jiného než tanec, hudba a literatura a chemie?

    OdpovědětVymazat
  2. Nemůžu psát o všem, jistě, je toho tu spoustu, ale to bych strávila víc času u počítače, než bych žila, jak jsem psala dědovi Pavlovi, píšu, co mě zrovna napadne, či co mi přijde zajímavé. Jméno tance si moc nepamatuju, něco se tančí v párech, něco ne, ale z nedostatku kluků jsou to dvojice i z holek. Učí se zde vše, co u nás na gymplu, jen z jazyků mají pouze angličtinu, zato mají navíc fylosofii a cívicu (nevím, co to je), a všeho je mnohem míň (o to víc právě hudby a tance:))

    OdpovědětVymazat