úterý 15. února 2011

Prozatím nevím název :)

Dnes jsem klasicky začala s Quechuou, neklasicky však sama mezi dětmi (Laura s Caro cosi s vízy, Paul spal), takže obklopená jimi a jejich otázkami. Dnes jsme se naučili pár základních otázek a odpovědí, jako kde bydlíš? (Maypi tiakunki? - Cochabambapi tiakuni), zase stejným způsobem - učitelka napíše na tabuli, přečte, všichni si to mají opsat, čtou všichni společně a pak je do konce hodiny (což je asi hodina času) volno, kdy se to máme naučit (což znamená, že dětičky půlhodiny propovídají a pak si to vcelku rychle nasoukají do hlaviček a učitelce odříkají). Já abych pravdu řekla se naučila jen odpovědi a prošlo mi to, napsané mám ale pro všechny případy vše :)

Poté jsme měli celkem náročnou fyziku - ani tak ne na látku, tu jsem probírala loni a překvapivě jsem si ji vybavila - ale stylem, jakým to profesor vysvětluje bych asi měla problém chápat, teď jsem to brala jen jako učení se slovíček Po dějepise (kdy mě učitel překvapil svým odhadem, že Česká republika funguje jako samostatný stát něco přes deset let - většinou tu lidi vůbec neví, že Československo už neexistuje, pokud vůbec vědí, že takový stát kdy byl) jsem se nechala umluvit a šla do sboru, kde jsem jen zjistila, že zpívat solesi na mojí oblíbenou písničku od Beatles není nic pro mě. Skoro během jsem pak vyrazila k domu, protože za necelou hodinu a půl mi začínal balet. Ten mě tentokrát nenadchl až tolik, tentokrát jsme více baletili a přišlo mi to méně náročné a více únavné. Pořád to však neznamená, že by mě nebavil nebo že by náročný nebyl, jen mi první hodina nastavila laťku nadšení dost vysoko. Po baletu jsme se s Laurou (která po zjištění, že je možnost se přidat, pokud jsi dost flexible a nevystupuješ na závěrečném představení, taky pustila do baletění) vydali pro zmrzlinu, ale hlavně do půvabného obchůdku, o kterém jsem jí říkala den předtím, kdy se jen ještě víc ukázalo, jak podobný máme styl. Byť je rozloha obchodu asi 3krát 2 metry, a není tam ani tolik věcí, strávily jsme tam téměř hodinu, protože všechno tam je naprosto úžasné. Nakonec jsem úspěšně koupila jen tašku do školy, ale tak nádhernou, že ani pořádně vyfotit nelze!!

Celé nadšené a odolávajíc pozvání Lauřiným přátelům někam dnes večer vyjít, vyrazily jsme každá k sobě domů.

Žádné komentáře:

Okomentovat