Omlouvám se opět za pár dní bez zpráv, tentokrát je důvod nepsaní jiný, než posledně - opravdu se děje čím dál více věcí a času na psaní je méně a méně.
Víkend v rodině proběhl zcela klidně, nic se nedělo, většinou se v sobotu jde do práce a v neděli odpočívá v pravém slova smyslu - kromě přípravy oběda všichni celý den leží či sedí, zpravidla u jedné z televizí. V pátek odpoledne, po mých kurzech španělštiny a dopoledni v kuchyni jsme všichni kromě taťky v práci koukali na film (Step up 3 - příběh děs, tanec boží). Večer jsme pak vyrazila s Paulem a jeho přáteli do baru, už asi mé oblíbené Casa blancy (byla jsem zde s bráchou Marcelem první můj pátek v Cochabambě).
V sobotu jsem pak odpoledne vyrazila s bráchy do domu jejich kamaráda, kde se na v krbu rožněná kuřata a nějaké to pití sešlo několik bývalých či nynějších dobrovolníků z AFS, tedy mladí (mezi 20 a 30 let), co za sebou onu roční zkušenost mají. Blíž jsem se tak seznámila se svou kontaktní osobou, Lauřinou sestrou Fernardou a vůbec jsem zjistila, jak fajn lidi to jsou. (Taky mi všichni potvrdili, že ten rok je nejlepší v tvým životě a všichni obdivovali moji španělštinu - postupně zjišťuju, jak to s ní je, mám totiž chvíle, kdy mluvím jako by to nebyl cizí jazyk a pak zas chvíle, jako bych snad ani nevěděla, co to španělština je. Takže jsem si prostě řekla netrápit se tím, ani se moc nenadchávat a vždycky počítat z náhlou změnou oné chvíle. +učit se :)).
Večer jsme se pak s Fe odtrhli a přes můj dům - na převlečení se - a její - na drobnější úpravy a nabrání Laury - jsme vyrazily do města (měli jsme totiž v plánu jít do Mandarinu, místní vyhlášené diskotéky, kde, jak jsem postupně zjišťovala, je určené, jak máš vypadat, když tam jdeš - pro holky boty na podpatku, legíny, krátké šaty či delší tričko. Z tohoto a pak snad i trošku jiného důvodu mě celkem přešla chuť tam jít a tak jsme se s Laurou odpojily a stavili se za spolužákem Sergiem a jeho kámošem v mnou již známém podniku kousek od domu, kde se sice netančí, ale hudba tam je skvělá a atmosféra pohodová, o společnosti, s kterou jsem tam byla ani nemluvě.)
Další den jsem z větší části strávila v posteli, protože mé nachlazení se ještě o malinko prohloubilo a onemocnět tu rozhodně v plánu nemám, navečer jsem pak vyrazila se Sergiem ven a poznala tak další kousek Cochabamby, ale také...(*případní zájemci o dokončení věty nechť napíšou na mail, příliš soukromé, ale pro mě a celý můj pobyt tady natolik důležité, že to nemohu alespoň takto nezmínit*)
Žádné komentáře:
Okomentovat