úterý 8. února 2011

Ne každé slovo tu platí aneb bude ze mě baletka :)

Jak už jsem zmiňovala, hned první den jsem byla u ředitele ohledně zájmových aktivit a dozvěděla jsem se, že se můžu učit pouze folklorní tanec, jelikož ostatní už jsou na vyšší úrovni a je příliš pozdě na to, je dohánět (to už nemám od něj, vzal to se mnou zkrátka, ale jako předpoklad ostatních). Od Evropanek jsem se dozvěděla a od profesorky potvrdila, že do kurzu minikitarky (tak budu prozatím říkat místnímu hudebnímu nástroji) chodit můžu, stejně tak jako do kytary, jak mi o den později sdělil Paul.

Po obědě a krátkém pisatelství jsem vyrazila na smluvený sraz (vyrazila jsem sice v době srazu, ale co, Bolívijský čas :D), po cestě jsem však byla skropena štěstím shůry (jak byl později mými spolužačkami nazván fakt, že se na mě vysral pták), tak jsem se ještě vracela domů umýt a převléct a místo o půl jsem dorazila v celou. Naprosto nikdo se nad tím nepozastavoval, proč by měli, známých a zábavy je tu vždycky dost a přeci - jdem se bavit, to je hlavní! Kdosi navrhl, že odteď máme Zmrzlinová úterý, což jsme všechny s nadšením přijaly. Zmrzlinářská pasáž je celkem kousek od školy a vážně stojí za to, někdy tam zajít. Zvlášť potom s takovýma slečnama, s jakýma jsem byla já, který tak nadšeně koukají, jak se jim připravují poháry :). Po chvíli se však ukázalo, že zmrzlinový musí být jiný den než úterý, protože všechny kromě mě mají hodinu (sbor/balet), a protože mě se domů ještě nechtělo (nebo spíš se mi nechtělo z tak milé společnosti), nechala jsem se přemluvit a šla do baletu s nimi. Tam jsem chvíli jen tak bokem cvičila s nimi (ukázalo se, že mé jeany jsou celkem pružné), pak jsem si však všimla dalšího návštěvníka kursu, Bolívijce ze čtvrťáku, (už jsme byli představeni, ale kdo si má všechna ta jména pamatovat), který sem chodí, jen měl teď kvůli zranění párměsíční pauzu. Většinu hodiny jsme propovídali a domluvili, že se půjdem zítra zeptat na kursy salsy (juchuchu!!). Také mi dodal kuráž (poté, co viděl mou šňůru a podobné ohebnosti a hlavně mé nadšení z celého kursu), abych se zkusila zeptat učitelky, jestli bych se k nim přeci jen nemohla přidat. Jistě, že mohla. Nebylo to tak snadné jako s minikytarkou, bude to bez mé účasti na závěrečném vystoupení (o kterou beztak nestojím), ale ve čtvrtek mám přijít!! Jak mě se tu líbí!

2 komentáře:

  1. Ahoj Báro.
    Jak to tak vidím, bude z Tebe komplexní hudebně-baletní tvor. Z toho, že o škole mnoho nepíšeš jakoby vyplývalo, že si většinu času propovídáš a protouláš ve spojení s gurmánstvím. Bude to ale asi trochu jinak, jen se to tak zdá.
    Dovol mi vrátit se ještě k těm ovocným a zeleninovým trhům. Podle toho co píšeš to vypadá tak, že to,co jsme viděli v Rize, byl jen slabý odvar toho, co je v Cochabambě, o našem Zelném trhu ani nemluvě.Je to tak?
    Měj se fajn a užívej si svého pobytu.
    Děda.

    OdpovědětVymazat
  2. jasně, že jsem si na Rižské trhy párkrát vzpomněla, ale především v souvislosti s La Paz, tady jsou (alespoň co se květinových, zeleninových a ovocných trhů týče) bezpochyby větší, ale především jsou tak jiné, tak špinavé, tak neuspořádané, tak tropické, tak Bolívijské...
    A co se týče školy, popravdě většinu času trávím právě tam, jde jen o to,že je tolik věcí, o kterých mám co psát, tak si vybírám ty, co jsou v daný okamžik pro mě nejdůležitější, co mi připadají nejzajímavější, či jsou odlišné od toho, co známe nebo od toho, o čem jsem již psala. (Jde mi přeci o to, aby vás to bavilo :))

    OdpovědětVymazat