neděle 6. února 2011

Žemlovka sklidila úspěch!

Dnes jsem to se spaním opravdu neodhadla. Vstávala jsem v půl dvanácté, dala jsem si tudíž akorát čaj a pomohla nachystat oběd. Dnes jsme měli rýži, brambory, ledový salát s mrkví a fazolkami, tuhé hovězí maso a výbornou omáčku. Jako desert kokosovou zmrzlinu. Po obědě mi Ruth řekla, že jdou s tatínkem na trhy, že můžu jít s nimi, ale že to asi nebude nic pro mě. Jistě, že jsem šla!! Jednalo se přeci o ovocno-zeleninový trh v tropicko-horské oblasti v létě!! Když jsmepřijeli, chvílemi jsem přeci jen litovala, že jsem nezůstala doma. Vidět všechny ty melouny, hrozny, jablka, rajčata… a u toho koukat, jak kupujeme všemožný fazole, čilipapriky, česnek, dýně, patizóny, nemluvě o čím dál více těžknoucí tašce, kterou jsem se nabídla nést. Co jen musím dodat k porovnání s trhem La Paz, kromě kratších sukní prodavaček, hlavním rozdílem byla špína a nepořádek. Bylo ho tu mnohem víc, nikdo se nestaral o to, kam co vyhazuje a tak byl mnohdy smrad vskutku nesnesitelný. Co mě také úplně odrovnalo, byl trh brambor. Já, která jim zrovna neholduju jsem spatřila obrovskou plochu, tak o rozměru 20krát 20m, plnou obrovitánských pytlů plných brambor všecho druhu. Tehdy poprvé jsem litovala, že jsem si nevzala foťák.
vyfocené o 2 měsíce později na den bez aut, kdy je místo trhu téměř prázdné, jen tak pro představu...

Po naplnění čtyřech obrovských tašek všemožnou zeleninou, usedli jsme do rozpáleného auta a vyjeli jsme. Jaké bylo mé překvapení, když záhy Julio pronesl: „Teď pojedeme na ovocný trh“. Aha. A opravdu. Když jsme dojeli, nedokázala jsem se ubránit smíchu. Zkuste si představit hangár o rozloze 30krát30 metrů plný banánů. Prostě jen banány, různé druhy, různí prodavači, ale jen hordy a hordy banánů. Naplnili jsme tašku a půl a šlo se dál. Papájy, avokáda, manga, jablka, pomeranče, ananasy. Tři plný velký tašky ovoce za v přepočtu asi 200 Kč, o čerstvosti ani nemluvě!
tak sem se stěhuju!!
Doma jsem pak všechno ovoce umývala, včetně toho, co se loupe. Podobné jak doma v ČR (no, dobře, banány nemyjeme), ale legrační mi přišlo, že v Česku umýváme pesticidy, zatímco tady šlo o hlínu a podobné neřádstvo z ulice J. Poté mi brácha Julio nabídl mango. S radostí jsem přijala, patří mezi jedno z mých nejoblíbenějších ovocí. Po ochutnání místního, čerstvého jsem ho povýšila na nejlepší jídlo na světě!!
<3

Dnes jsme měli na večeři návštěvu ze Santa Cruz (velké tropy, 10 hodin autem). Pratetu, prastrýce, dědečka, tetu a sestřenici Moniku. Později přišel ještě strýc David, ten, u kterého jsem byla předešlý večer v kavárně, ten co žil nějakou dobu ve Francii. Velká návštěva znamená velké přípravy a ze strany rodičů také velké – no, slovo stres v Bolívii neznají, v Cochabambě obzvlášť – ale prostě přijde mi, že mamince na návštěvách vskutku záleží a to i ve špatném slova smyslu, místy jsem se cítila dosti nepříjemně, přišla mi škrobená, nepříjemná, až tak podivně přetvářející se. Nechci to zas moc shazovat, takové byly opravdu jen chvilky, které ve mně asi zanechaly příliš markantní dojem na celý večer. Přípravy byly náhodou moc prima. Celá rodina (kromě pracujícího Marcela) se na nich podílela. Tatínek cosi kutil, to nevím, ale jinak jsme všichni vařili, umívali nádobí, chystali stůl… k tomu všemu nám hráli Beatles (které má celá rodina moc ráda!!) a svítilo sluníčko. Jako desert se podávala žemlovka – tedy v mé režii - po nedobré zkušenosti s Francouzi jsem se dosti obávala, ale nakonec úplně zbytečně, kromě toho, že se mi fakt povedla, tak hlavně měla úspěch!! Neustále opakující se slovo riko (=delikátní, výtečné) jen lahodilo mým uším. Babička, co bydlí o patro níž a na jídlo chodí k nám, mě nepřestala vychvalovat, dokud nesešla zase k sobě J.
stůl připravený pro návštěvu (tedy bez jídla ještě) + Anna :)

Po rozpuštění účastníků, začala jsem automaticky sklízet ze stolu, s čímž mi Anna vzápětí pomáhala, avšak vysvětlila mi, že i tady platí zlaté pravidlo maňana, tedy nádobí se sklidí ze stolu, ale umývá se a uklízí až ráno. Pokrčila jsem rameny, udělala, co bylo v rámci nenápadnosti možno, a usedla jsem za ostatními k televzi. Postpně se všichni začali odebírat ke spánku, a tentokrát jsem i já ulehla celkem brzy (kolem jedenácté).

4 komentáře:

  1. Barčo už se v tvé tropické rodině přestávám orientovat. Ty pratety ze Santa Cruz se přijely podívat na tebe nebo to je taková běžná víkendová návštěva?

    OdpovědětVymazat
  2. myslím, že jen běžná návštěva :) i když jsem pozvaná do Limy, kde má teď teta s dcerou Monikou, dočasný domov. A do Santa Cruz vlastně též :)

    OdpovědětVymazat
  3. Bolívijci nejsou Francouzi, je jasné, že jim chutnalo a tvoje žemlovka je přeci výborná!
    Závídím čerstvost ovoce a mango !!!

    OdpovědětVymazat
  4. :) :-* poslala bych ti, ale asi by o čerstvost přišlo..:-( :D

    OdpovědětVymazat