Konec týdne trošku ve zkratce

Omlouvám se všem čtenářům za pár prázdných dní, ale mám trošku tvůrčí sucho a málo času. Čím dál víc se můj život tady stává mým skutečným životem a spojení s tím starým je den ode dne slabší.

Pátek je jediným dnem, kdy nemám odpoledne žádné aktivity, tak sem po obědě zapla skype a to spojení se pokusila trochu zesílit. Boužel s mým technickým talentem dvouhodinový hovor zabral mi velkou část odpoledne i nervů, ale nakonec i pocit, že jsem zase na chvíli v Brně :))

K pátečním předmětům ještě chci podotknout, že art plastic (výtvarka) mě děsně baví a dalším mým asi oblíbeným, zatím však neuvěřitelně těžkým (z hlediska jazyka) předmětem je filosofie, na kterou máme dost dobrého profesora, neuvěřitelně vzdělaného člověka. Ostatní hodiny jsme řešili třídnické záležitosti jako malování třídy a maturitního trička.

má nová třída po ránu :)

Na večer jsem byla pozvaná na oslavu narozenin kamarádky mých kamarádek a jelikož mi má paměť příliš neslouží a zapomněla jsem, v kolik mám dojít, zavolala jsem Lauře (Němka, co je tu už sedmým měsícem), jak a co a zjistila sem, že oslava nic moc, nikoho tam neznají a tak sem jela k ní. Poznala jsem její nádhernej dům a nepřestávala se podivovat nad tím, jak úžasně sem za těch pár měsíců zapadla a stala se z ní takřka Bolívijka. Zavolali jsme si taxi (na večer není bezpečno se potulovat ulicemi, nemluvě o vtipně nízkých cenách za taxi, v porovnání s těmi našimi) a jeli do jedné půvabné kavárničky. Já zjišťovala, jak čím dál líp ovládám jazyk a taky, že se s Laurou čím dál víc rozumíme a sbližujeme se. Nakonec jsme neodolali jednomu z tisíce podomních obchodníků a každá si koupila jednu skvostnou ozdobu do vlasů. Z kavárny nás vyzvedl brácha, stejně jako mě k Lauře dovezl, takže jsem kolem půl jedné, celá zmožená a nadšená z uplynulého týdne, ležela v posteli.

Laura s novou ozdobou do vlasů

Sobotní ráno jsem částečně prospala, částečně prolenošila, částečně strávila v papírnictví s úžasnýma, ale celkem drahýma věcma a neuvěřitelně spomalenou paní. Po obědě (vařil nejstarší brácha a kromě výborných, kupovaných saltení, druhé jídlo, co už vařil on bylo asi nejlepší, co jsem tu jedla) jsme vyrazili na místní všehotrh. Slovo všechno bych ráda zdůraznila, neboť až na všechno v rámci úplných zbytečností je tam opravdu všechno k sehnání, nemluvě o někdy vskutku neuvěřitelně nízkých cenách. Koupila jsem si tam mobil i se simkou (nabitou na 100 Kč v přepočtu celkem za 500 Kč a nemyslím, že by byl špatnej - dokonce s rádiem a přístupem na net), centropenky do školy a mašli a růži do vlasů, který sem si doma sešila a mám naprosto boží čelenku!!

tvoření mi tu chybělo. doteď :)

Večer jsem par vyrazila s bráchou sednout si s jeho přáteli na pivko, do nádherné kavárny s nejlepší hudbou, co sem kdy kde slyšela hrát, nemluvě o tom, že je kavárna asi pět minut pěší chůze od domu. Později jsem pak potkala kamarády ze školy, (což mi přijde v tak obrovském městě jako neuvěřitelná náhoda) a tak jsem se k nim přidala,  nadšená z toho, že na noční život, na který jsem byla doma tak zvyklá, s příjezdem sem nemusím opouštět.

Ráno jsem vstávala trošku později, po snídani jsem pak s Annou vyrazila pro droždí a po obědě jsme se pustili do dukátových buchtiček. Před chvílí jsem jednu ochutnala a ač chutnají drobátko jinak, jsou výborné! Tak se du vrhnout na krém a později poreferuji reakce :)