pondělí 7. února 2011

Neděle nese správně svůj název, tak jen ve zkratce :)

Dnes jsem vstávala o něco dřív. Po snídani jsem chvíli psala do blogu, poté se vrátili osatní z nákupu/práce (dostala jsem nový sešit do školy), a jelo se na oběd k pratetičce, která u nás byla na večeři. Kdybych věděla, kam jedem, asi bych se o něco líp ohákla… Projeli jsme podstatně velkou část Cochambamby (po cestě se stavili v nějaké restauraci, ale takové, no, vařily zde ve velkém – a to doslova – maso se peklo nad ohněm v pánvi o průměru něco přes metr, byly tam obrovské kýble masa, kukuřice, brambor, kukuřičných zákusků a pak taky demižon číči – kukuřičného kvasivého pití) až jsme se dostali do celkem luxusní čtvrti a voilà: tam, v jednom z těch překrásných, velikých, zdobených domů s balkónky bydlí naše tetička. Sešli se tam všichni, co předchozí večer (až na Davida, navíc ale Marcelo) a jedlo se snad ještě víc, než kdykoli doposud. Nechápu, jak to dělali, ale měla jsem nanejvíš tak polovinu než ostatní a byla sem ráda, že jsem ráda. Po krátkém povídání jsme vyrazili domů, kde jsem chvíli neměla co dělat, pak koukala na Amor a distanción a chvíli poté přišlo několik Juliových (bratr) kamarádů koukat na fotbal (jak tu říkají tomu americkému). Koukala jsem s nimi – chyběla mi společnost, nemluvě o mé neustálé snaze něco se naučit, v tomto případě španělštinu a pravidla hry. Před půl jedenáctou jsem však uznala za vhodné směřovat na kutě, vzhledem k tomu, že následující den musím vstávat o půl sedmé…

2 komentáře:

  1. Báro ahoj.
    Jak tak pročítáme Tvoje informace z cesty i ze začátků pobytu v Bolívii, která se Ti stala druhým dočasným domovem, jsme plní napětí a dojetí. To, jakým stylem píšeš navozuje situaci, že bys se ve svém dalším životě měla věnovat buď spisovatelství nebo novinařině. Jen tak dál.
    Zdá se ži jsi v Cocachambě a vůbec v tom prostředí, ve kterém se pohybuješ, jako ryba ve vodě.Přejem Ti, aby se ti i nadále moc dařilo a Tvůj život byl plný dobých zážitků.
    Zatím ahoj a měj se fajn.
    Děda Pavel a babička Květa.

    OdpovědětVymazat
  2. jéé! to mě tolik těší!!! Víte, že by mě to vážně bavilo, psát!! Také vás zdravím do Brna!!

    OdpovědětVymazat