Těžko se vymýšlí názvy tak krásným dnům

Miluju své cesty domů! Obzvláště pak ty večerní, protože ty odpoledne ve škole mě vždy tak nabíjí dobrou náladou, kterou si právě po cestě domů můžu v klidu vychutnat. A že dneska bylo co!!

po cestě ze školy - ale, vlastně po cestě kamkoli je potkávám :)

Ráno jsem zaspala (nedošlo mi, že mám na mobilu systém a.m./p.m a tak mi budík zazvonil teprv teď - čtvrt na osm), ale nic se nedělo, protože ač jsem měla čtvrt hodinové zpoždění (což nechápu, jak se mi mohlo povést tak rychle stihnout), tak hodina ještě nezačala. Když jsem přišla, zjistilo se, že chybí stůl a židle – jak tomu bylo předchozí dny, to netuším – a tak se šly shánět a fyzika začala až o půl hodiny později, než je její oficiální začátek. Brali jsme atmosferický tlak, ale jakým způsobem, a proč se k tomu připletl pád Bastilly (kdy jsem všechny ohromila svou přesnou znalostí onoho na GML tak často omýlaného data), to mi opravdu do hlavy nešlo… Po další procourané, propovídané přestávce (i když vlastně stejně, jako hodině :D), začala Cívka, ráda bych vám řekla, co to je, ale nepodařilo se mi to zjistit. Skoro celou hodinu dělal si každý, co chtěl, jen ke konci profesor přečetl nějaký výčet vlastností k mravenci, včele, hlemýžďovi a podobné havěti, a my si měli vybrat, co z nich jsme. Výsledku jsem se už boužel nedočkala, protože do třídy vtrhla celkem vážně se tvářící školnice, ať prý výměnná studentka, co tu je, zajde do ředitelny, se svými věcmi. Všichni včetně mě se trošku vyděsili, Ali, sedící po mém boku mi dokonce zašeptala, ať jí zavolám, kdyby se cokoli dělo. Tak jsem vyrazila, ale před dveřmi už na mě čekala usměvavá sekretářka, která mi sdělila, že jdu do čtvrtého ročníku. Juchů! Tam jsem se dočkala potlesku a milého přivítání Laury, Caro, Paula a Manuala – jediných lidí, které jsem z této třídy znala víc než od pozdravu (což je tu mimochodem pusa na tvář – ano, i když se neznáte, jen když máte společné přátele – v případě většího přátelství pochopitelně objetí, s kterým se pojí dvě pusy, kluci mezi sebou si jen podají ruce a obejmou se). Hodina akorát končila a já se vydala ohlásit svým zdrceným spolužačkám onu novinu. Musela jsem jim slíbit, že úterní zmrzliny, některé přestávky, většina odpolední a některé víkendy jsou naše, a slibovala jsem opravdově a s radostí – vážně si myslím, že jsem narazila na skvělé lidi J.

s Ali, na školním dvoře

Moje první hodina ve čtvrťáku mi jen ukázala, že se tu o moc těžšího studia nedočkám – ostatní sice psaly nějaké odpovědi na otázky k textu, které poslední hodiny rozebírali, ale když jsem si pak jejich výsledky četla, zjistila jsem, že od nicnedělání se to příliš neliší. Nehledě na to, že tohle zabralo tak polovinu hodiny, druhou se řešily třídnické věci, co si obléct na Svatého Valentina a jak získat peníze na maturiťák a školní výlet.

Odpoledne mě čekala má první opravdová hodina baletu, už v půl třetí (škola končí v půl jedné, v jednu obědvám, cesta do školy trvá čtvrt hodiny). Vážně jsem se těšila a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Nevím, co na té bolesti a námaze vidím, ale byť jsem sotva odešla po svých, štěstím jsem jen zářila. Zmožené tělo mi nezabránilo ani pokusit se zeptat, jestli můžu do jazzu (výrazového tance), a vzhledem k tomu, jak pohodová učitelka kursy vede, odpověď byla předem jasná, tedy o další hodinu a půl tance navíc. Bylo to skvělé! Prvně jsme hráli hru na propojení logické, znalostní a pohybové části mozku, poté jsme si ve dvojicích každý na svůj prst uvázali nit a tak jsme tančili, jak nás napadlo. Bože, jak mě tahle škola baví!!

po cestě do školy

Po hodině jsem vytáhla foťák, který jsem měla s sebou kvůli focení těch úžasných květů, které míjím cestou ze školy, ale pak jsem si řekla, že bych chtěla zvěčnit svá nově vznikající přátelství a tento nápad měl vskutku úspěch! Po chvíli focení přistál mezi nás volejbalový míč, s kterým si hrály dvě holčičky opodál, což pro nás byl jasný signál přidat se. Postupně pak holky odcházely domů, či do kurzů, stejně tak i u mě se znovu zkusila ozvat únava, tak jsem se rozloučila a vykročila na svou klasickou trasu. Dnes však až tak klasická nebyla, měla jsem chuť podívat se ještě po cestě do nějakých krámků a našla jsem jeden vskutku kouzelný – s neuvěřitelně levnými a skvělými cd a dvd, milým pánem navíc (nemluvě o tom, že po krátkém rozhovoru se zeptal, kde jsem se naučila španělsky – slyšíte ten dokonavý vid?? J)! Další krámek, co mě doslova uchvátil, byl s taškami a všemožnými doplňky, originalitou a nízkými cenami jen zářící, o milé prodavačce ani nemluvě. Nakonec jsem prošla kolem kulturního parku, hlídaného s policistou s úsměvem od ucha až k uchu! Myslím, že měním svou trasu domů, je sice o něco delší, ale když budu mít čas. 

z leva Gabri, Nikol, dole Noe - mé bývalé spolužačky, současné spolutanečnice a nové kamarádky  :)